Katy a nemoc, operace, jablečnej sad a tyhle shity

19. září 2017 v 14:04 | Katy |  Diary
Původně to mělo být shrnutí letošních prázdnin, ale začala jsem psát a rozhodla se, že vám povím něco jiného. Že vám zkrátka konečně vyklopím, jak to bylo s mou operací, jablečným sadem a nemocí. Je to pro mě taková forma terapie, víte? Konečně to někomu řeknu.

29.červen 15:30
Jsme s Philem sami doma.
On hraje videohry, já se válím v křesle a píšu fanfikci.
Máme objednaný kebab a těšíme se, že od zítra začínají prázdniny.
Ale pak zazvoní telefon.
Phil ho bere a je podezřele zticha.
Zvedám hlavu od té blbosti, co píšu. Tuším, co se děje. To, čeho jsem se nejvíc bála.
(Chci říct, věděla jsem, že mě čeká operace. Bylo domluvené, že mi z nemocnice brzo zavolají, ale doufala jsem, moc jsem doufala, že to ještě 14 dní počká. Chtěla jsem stihnout aspoň jedinou věc -sraz oncerů. Ale vždycky prostě není všechno tak, jak si naplánujete.)
Phil na mě kývne a zavěsí.
"Máš si jít připravit tašku" řekne.
A já jdu. Nebrečím, neřeknu jediné slovo, jen smažu, co jsem napsala a rychle si balím.
Sanitka přijede za půl hodiny.
"Kdyžtak napiš Kaťule a taky Vendy" řeknu Philovi, obejmeme se a jedu.
Mám tak trochu fóbii ze sanitek. Z toho houkání. Ale tentokrát je mi to jedno. Pamatuju si, že jsem v sanitce, pak v nemocnici kde mi berou krev a mamka podepisuje nějaké papíry.
A pak jedu na sál.
"Tohle si musíte sundat" říká někdo a stáhne mi gumičku z vlasů.
Mamka si jí bere na ruku a říká, ať se ničeho nebojím.
Teprve v tu chvíli se bát začnu, ale netrvá to dlouho. Během pár minut už jsem pod narkózou.
Za chvíli slyším, jak na mě někdo mluví.
"Slečno Staňková? Musíte dýchat! Haló? Katko, slyšíte mě? Stiskněte mi prst. Slyšíte mě?"
Jo, kurde slyším tě, ale ten prst stisknout nemůžu! Tohle bych vám zažít nepřála. Několik vteřin šílený paniky, že se nemůžu pohnout ani probudit.
Ale nakonec se mi to povede.
Nemám brýle, takže vidím prd, ale je tam spousta přístrojů, hadiček a lidí, co kolem mě skáčou.
A je to dobrý.
Nic mě nebolí a mám to za sebou.
Teda aspoň si to myslím.


Strávím v nemocnici další 3 týdny.
Je to peklo, hlavně proto, že nesmím mít návštěvy. Ještě nikdy jsem nebyla tak dlouho bez Phila. Píšeme si. Píšu si se všema, ale to nestačí. Telefony jsem vzdala, protože jsem se rozbrečela hned při tom prvním.
Takže zbývají SMSky a facebook.

Jakmile je mi líp, koukám celé dny na seriály a videa.
A nakonec se dočkám a pouští mě domů.


Jenže tím to nekončí.
Další peklo teprve začíná.
Všechno mě bolí.
Mám jizvu přes celé břicho a ještě tak měsíc se nemůžu pořádně ohnout.
Musím nosit roušku, pravidelně vstávat na prášky a jezdit na kontroly, na kterých mám neustále špatné krevní testy.
Zjišťuju, že operací to neskončilo.
Mám autoimunitní onemocnění, které prostě budu mít už navždycky.
Bez prášků už se nehnu, některé věci prostě dělat nebudu, po kortikoidech ztloustnu, čekají mě pravidelné kontroly, protože kdyby byl nějaký problém, musí se zjistit včas.
Bude to boj, ale já ho hodlám vyhrát.
I když se někdy cítím úplně na dně, nepřestávám mít hope.
Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mi pomáhají.

♥️Moje mamka♥️ dělala od začátku, co mohla. Vařila mi oblíbená jídla, vozila mě všude autem, abych nemusela s rouškou do autobusu, myla mi vlasy, když jsem se nemohla ohnout a pořád se snaží mě rozveselit.

♥️Kaťula s Verčou♥️ jsou tu pro mě kdykoli potřebuju, chodí se mnou ven s rouškama a přizpůsobují program tak, abych mohla dělat všechno s nima.

♥️Phil♥️ mi pouští pitomé filmy, píše se mnou totálně crazy fanfikce, dělá kraviny a snaží se mě rozesmát. (A daří se mu to! :D)

♥️Vendy, Gina, Juls, Jablko, Lacey, a DS♥️ mě rozveselujou skoro každej den na chatu a jednou dokonce i na živo v Praze. S rouškama a ANALem na čele. :D Ten den jsem se po dlouhé době cítila normální.

♥️Gabča♥️prožívá všechno se mnou, taky mi píše a jakmile to šlo, přišla za mnou do nemocnice i se super dárkama.

A mohla bych pokračovat dál. ♥️



Našlo se sice i pár blbců, kteří tvrdí, že už se mnou 'není žádná zábava' (asi proto, že s nima nemůžu pařit, chlastat a kouřit), ale tyhle lidi mě nemusí zajímat.
Důležití jsou ti, co jsem vypsala výše.

Chci vám všem moc poděkovat za podporu. Strašně moc to pro mě znamená.
Nemohla bych si přát lepší přátele. ♥️♥️♥️

Díky vám to zvládám a zvládnu i všechno, co ještě přijde.


No ... a asi už vás ušetřím dalšího vyprávění.
Tohle totiž ani zdaleka nebylo všechno, co se za tu dobu stalo. Protože když se to se*e, tak se to se*e a pořádně.
Ale všechno zase vědět nemusíte.
Nebo aspoň ne dneska. :D

Díky, že jste si přečetli aspoň tohle.
V reálu si o tom moc nepokecáme (zatím to nedávám) a tohle bylo poprvé, co jsem o všem, co se stalo, dokázala aspoň přemýšlet.
Prostě jsem to musela napsat.

Omlouvám se, jestli je to moc.
Ale aspoň teď máte trochu představu, jak to se mnou je.

Od teď zas budou normální články. :)
A možná i videa.
Život prostě pokračuje dál.
A já mu ještě ukážu. :D


Xoxo Katy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 19. září 2017 v 16:16 | Reagovat

Okay, tohle bude asi maličko delší komentář...

Katy, hrozně mě to mrzí, už jsem ti to psala, ale řeknu to znova. Udělala bych nevím co, aby ses cítila dobře a bylo ti dobře. Fakt doufám, že to zvládneš, je toho moc, já vím, ale jak jsi naprosto úžasně vystihla v tom obrázku (lepší bych nenašla), "We will always find the sun" ♥️ Mám Tě hrozně štrašně příšerně moc ráda a vždycky budu. ♥️ A úplně kašli na ty lidi, co se jim nelíbí, že nemůžeš pít. Takoví lidi ti za to nestojí. ;)
Chápu, žes to musela napsat, občas to prostě chce ven. Stejně tak chápu, že o tom nechceš mluvit na živo, taky mám pár takovejch záležitostí (popravdě, ty mi ale nejdou pořádně vyjádřit ani elektronicky, mh :/), kdy prostě vypsat se je nejlepší - uleví se ti po tom. :)
A jsme ráda, že jsi mě tam zmínila, protože se fakt snažím být dobrá kámoška a podporovat vás všechny. ♥️
Jsi to nejlepší nepokrevní dvojče, jaký by si člověk mohl jenom přát, Katy. Na srazu jsi se chovala jako by se skoro nic z toho nestalo, za což tě nesmírně obdivuju, protože já bych to asi nezvládla, jak se znám (psychická labilita, to je moje :P). Jsi bojovnice, keep being so brave ♥️
Takže snad jsem to shrnula všechno, co jsem tak nějak chtěla říct.
Stay strong, sis ♥️

2 Teri Teri | Web | 21. září 2017 v 14:25 | Reagovat

Ježiš :(, máš moc dobré kamarády, kteří jsou strašně milý a moc mě zaujalo, jak si psala,že s tebou nosili rošky

3 Lena Lena | Web | 22. září 2017 v 12:23 | Reagovat

Jeeej to je tak krásny článok.
To, že si chorá a stále s tým bojuješ, to ti držím palce! Si fakt bojovníčka!
No je skvelé, že máš takú úžasnú rodinu a kamarátov. Keď človek takto ochorie uvedomí si veľa vecí. Ja to poznám, keď som si podobným peklom prešla počas predminulého leta.
Drž sa a držím palčeky!♥

4 beepinka beepinka | Web | 28. září 2017 v 14:48 | Reagovat

Tak tenhle článek mi úplně vyrazil dech. Je mi to šíleně líto. Co přesně ti je,jeslti se mohu zeptat? :/
Je úžasné,že máš okolo sebe takhle skvělé lidi ♥. I já ti posílám velkou dávku podpory♥.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama